Průzkum

S G. /4,5 roku / jsem o tom, že mluvíme dvěmi rozdílnými jazyky nějak zvlášt nikdy nemluvila. Prostě je to nějak automatické a pro nás normální. On si ale začal uvědomovat, že v našem okolí to není úplně standartní situace.   Dozvěděla jsem se to právě tento týden. Do této chvíle to tak nějak neřešil, nebo o tom alespon se mnou nemluvil.
Včera jsme byli u naší nové paní doktorky. Veliká výhoda pro nás je, že naše nová  paní doktorka také mluví česky. G. si toho hned všiml a přišlo mu to nějaké zvláštní a začal si zjištovat :

G.   Mami a paní doktorka taky mluví česky ?
M.   Ano Giovi.
G.   Mami a babička ?
M.   Babička italská mluví jen italsky a babička česká jen česky.
G.   A pani doktorka taky mluví italsky ?
M.   Ano pani doktorka taky mluví italsky.
G.   A já já mluvím italsky a česky ?
M.  Ano ty mluvíš italsky a česky.
G.   A Frančulka ?
M.  Ten taky mluví italsky a česky.
G.   A ty? Ty taky mluvíš italsky a česky ?
M.  Ano. Já taky.
G.   A tatínek?
M.   Ten ne. Tatínek mluví jen italsky, ten česky neumí.
G.   A my mluvíme všechny dva ?
M.  Ano my mluvíme oběma dvěma jazyky česky i italsky. Tak můžeme mluvit i s babičkou českou i s babičkou italskou. A to je dobře !

Podívala jsem se do historie blogu, kdy jsem vedla podobný rozhovor se starším bráchou. Bylo mu tenkrát skoro 5. Z naší prožité zkušenosti mi tedy vyplynulo, že mezi čtvrtým a pátým rokem si dítě začne uvědomovat jazykové rozdíly v okolí a aktivně se o tyto rozdíly začne zajímat. Pokud má vhodné podmínky a nestydí se, začne se například ptát. Určitě si toho, jak kdo mluví, všimne i dřív, ale v této době mu to začne trochu "vrtat hlavou" a začne nad tím samo aktivně uvažovat a zjišt´ovat si, jak to s těmi jazyky vlastně je.

M.