Ch s panem Chrujdou

  Pana Chrujdu jsme objevili skoro náhodou. Skoro říkám proto, protože  náhoda byla, že se pan Chrujda vystavoval v Galerii 140 v Táboře. Tam se chodíme každé prázdniny podívat na nějakou pěknou výstavu ilustrací. A letos! Letos tam vystavovala illustrátorka Lucie Dvořáková, která Chrujdu nakreslila.

  Vystaveno bylo velké množství krásných obrázků, ale když jsem se svých dětí zeptala, jaký obrázek se jim líbil nejvíc, ukázaly právě na Chrujdu.

  Veliká škoda byla, že pořadatelé, zrovna na této krásné výstavě, nenabízeli k prodeji žádné knihy z autorčiny tvorby. Určitě bych alespoň jednu zakoupila. "No jasně"- tu o Chrujdovi! Museli jsme jít pryč s prázdnou, a ještě zavřít rychle dveře, aby snad paní galeristku neofouklo.

  Naštěstí se nedaleko galerie nachází jeden moc příjemný obchůdek s knihami, co zrovna patří majitelům nakladatelství Baobab. Najdete tam mnoho krásných knížek i z jiných nakladatelství. 

  A koho jsme tam neobjevili! Zrovinka Chrujdu!

  Chrujda je jezevec.  Všemi zvířátky v lese je velmi vážený. V knize, která mé synky zaujala nejvíc, bude natáčet film. Jeho příběh je velmi poučný. Vypráví dětem o tom, že obdiv z nového, krásného, exotického a vychloubačného papouška, může hloupě vést až k tomu, že obyvatelé lesa přijdou o jednu velmi cennou věc. O přátelství. A taky ukazuje, jak je divné, převlékat si kabát jenom proto, abyste byli zajímaví a v módě. Nikdy totiž nevíte, kdy bude potřeba zrovna vašeho stylu. Důležité je, tak jak to udělal Chrujda, zachovat si, a mít, svůj zdravý rozum stále na svém místě. Chvíle, kdy se vám nedaří, můžete využít třeba i ke studiu jazyků. Například kočkodánštiny! Když budete pilní a vytrvalí, štěstí se na vás později usměje. Možná zrovna v podobě filmového štábu, který bude natáčet černobílý film, a bude pro vás mít hlavní roli! 

  Pohádky mají vždycky dobrý konec. I tahle dobře dopadne, a ještě si ke krásným obrázkům užijete trocha toho CH. Můj synek se v italské škole, kam chodí celý týden, Ch neučí. Knihu přečetl celou naposezení a Ch si krásně upevnil. Proto jsem chtěla Chrujdovi poděkovat. Jeho příběh není dlouhý, je krásně barevný, poučný a ještě k tomu zábavný. V nakladatelství Meander vyšly ještě další příběhy o jezevci Chrujdovi a my si je rádi přečteme-i ty ostatní!

M.

Jaké knihy si pořídit jako základ dětské knihovničky pro společné čtení?

 Tímto článkem bych dala ráda tip všem rodičům, kteří zakládají nebo rozšiřují dětskou knihovničku s českými knihami. Všechny knihy, které vám představím, jsou ukázkou z naší české knihovničky v Itálii, a společně jsme je přečetli. Některé i několikrát, protože pokud děti některá kniha obzvlášť zaujme, rády se k ní znovu vracejí.

  Základem dětské knihovničky, nejenom pro děti dvojjazyčné, by měla být různorodost. Jen tak může dítě, a vy s ním, postupně pochopit, jaká témata a jaké knihy jej budou zajímat dál. Já jsem zjistila, že zatímco první syn je vědátor a zajímají ho všechny možné encyklopedie přes dinosaury až po počasí, druhý synek je spíš pohádkový a úplně nejraději má klasické pohádky.

  Ze začátku jsme nečetli pravidelně, ale knihy jsem dětem ke hře nabízela už od narození a stále nás doprovázejí. Nemůžu zatím říct, že by moje děti byli náruživými čtenáři a stali se z nich knihomolové čtoucí jednu knihu za druhou. To se zatím nestalo. Nicméně jsme se dopracovali k pokročilému posluchačství a knihy čtené v českém jazyce neodmítají. Právě naopak. Mohu dnes přečíst jakoukoliv knihu, a pokud je děj zaujme, vyžadují se dalšího čtení i v případě, že je kniha psána jazykem rozvinutějším, nebo jsou v ní použité například výrazy zastarelé apod. Že nerozumí nějakému slovíčku, je v žádném případě neodradí.

  Pro společné čtení je velmi důležité to, že musí bavit hlavně vás, rodiče kteří čtete, a proto si u výběru nových knih vybírejte takové knihy, které zaujmou nejen děti, ale i vás, přátele dětského čtení. 

  Začátkem společného čtení a umění učit se naslouchat příběhům, je hraní si z knížkami. A s  hraním se dá začít opravdu velice brzy. Hned jak miminko začne koukat a zajímat se o okolní svět. Vzpomínám si, že naše první knížka byla omyvatelná a četli jsme jí ve vaně.

Kromě omyvatelných jsou také knížky látkové, díky kterým se můžete s dítětem i společně učit nejen základní slovíčka, ale třeba i počítat (u o malinko většího dítěte). 
  
1. Látkové knížky pro děti se dají sehnat i na zakázku. Doporučila bych internetový obchod Fler, nebo stránku Filo e fantasia di Rennie, majitelka stránky tyto knihy přímo vyrábí. Látkové knížky lze dohledat i pod názvem quiet-book.

  Moc milá knížečka, ke které jsme se mnohokrát vraceli a užili si společného povídání a hraní, je o malém medvídkovi, který dělá celý den to, co dělají všechny malé děti. Snídá, obléká se, hraje si, jí, koupe se, a po celém dni se oblékne do pyžámka a jde spát do své postýlky. Medvídek je připojený ke knížce šňůrkou a proto s ním můžete všechny jeho celodenní aktivity na každé stránce i názorně předvádět.

 2. Další kategorií knížek pro děti do dvou let jsou leporela s tvrdými deskami, interaktivní knížky do kterých se dá i čmárat nebo knížky obsahující magnetky a nějaká tajemství. 

Pro malé děti jsou i velmi zajímavé knihy se zábavnými šablonami na kreslení. My máme jednu s dinosaury.

 V dnešní době vycházejí krásná leporela např.v nakladatelství Běží liška. Zatímco látková kniha stačí  jedna nebo dvě, u leporel bych se nebála pořídit si jich i víc. Budete se k nim vracet i když budou děti starší. 

Malí čtenáři mají rádi jak malé tématicky jednoduché rozkládací knížečky, tak i větší formáty. Velmi oblíbená jsou otevírací okénka, kde je pro ně vždy schované nějaké překvapení.

S knížkou "Počítáme na statku" jsme se naučili domácí zvířátka a číslovky do deseti.

Pitátská kniha s magnetkami. Dítě si s nimi může hrát a umisťovat je při čtení na stránky jak se mu zlíbí. 

  Od leporel se dá přejít okolo tří let věku i na klasické knihy. Určitě je to velmi individuální a každý rodič, který zná své dítě, ví, jestli už je jeho malý posluchač na knihu s obyčejnými stránkami, které se dají snadno roztrhat, připravený. Upřímně bych raději, aby to nějaká kniha odnesla i s vytrženou stránkou, na jejímž příkladu by jsme si pak vysvětlili, jak se k takové krásné knize máme chovat, než čekat s knihami až do školního věku, kdy už bude dítě jistě na 100% rozumné.

3. Doporučila bych začít s klasickými říkankami, logopedickými říkankami a písničkami. Bývají to knihy plné krátkých textů a krásných barevných obrázků. Jednu knihu logopedických říkanek bych doporučila každému, i těm, kteří nemají s vyslovováním žádné potíže.

   Na trhu je takových knížek celá řada. Velmi pěkné knížky vycházejí od autorky Ester Staré. Znám spoustu dětí, které její knihy přímo milují. My jsme měli jednu z jejích prvních knížek a dodnes, hlavně když není moc času (a jsem líná číst) se k ní vracíme. Je to jediná kniha, díky které moje děti znají jazykolamy. Občas, jen tak pro zábavu, si je znovu čteme. Když koukám na odkaz kolik nových knih této spisovatelce vyšlo, je mi jasné, že si musíme ještě nějakou její knihu pořídit.

 Povídky o pejskovi a kočičce vyšly i v jiných jazycích.

 S knížkou "Nejkrásnější filmové písničky" jsme si zazpívali "Chlupatý kaktus", nebo si vysvětlili o čem je písnička "Severní vítr".

                                                              

V dětské knihovničce by neměla chybět např. klasická říkadla od Josefa Lady. 

 4. Po říkankách přicházejí na řadu knihy ze kterých se děti dozví něco o okolním světě. 

Všeobecné dětské encyklopedie,  o vašem městě, o všech možných běžných i neobvyklých předmětech, o zvířátkách, o přírodě... Děti se moc rády dozvídají nové věci  a knihy druhu „moje první encykopedie“ mají velmi rády, i když si třeba jenom prohlížejí obrázky.

Oblíbené jsou např. knihy o povoláních. Od malička se každý druhý dítěte ptá, čím by chtělo být, až bude velké. Pomocí takové dětské encyklopedie o všech možných povoláních, nebude už ve světě dospělých ztraceno. 

Vzhledem k tomu, že my bydlíme v Římě, krásná knížka od pana Šaška "To je Řím" z nakladatelství Baobab, mě uchvátila!

 Dalším zajímavým tématem pro malého posluchače 
 a čtenáře může být třeba počasí. U nás máme hodně tepla a málo sněhu, proto nás obvzlášť přitahují knihy o chladném mrazivém počasí. Z knihy o malém sněhuláčkovi se kluci dozvěděli jak vypadá sněhulák. Pravou zimu jim ale ukázali až "Lyžníci z Plískanic".

  Pomalu jsme se pomocí říkanek dostali k věku čtyř až pěti let a najednou už máme doma předškoláčka. Ten už by se mohl dopředu něco dozvědět o písmenkách.  Proto bych vám určitě doporučila pořídit si nějakou veselou knihu o abecedě pro předškoláčky. Budete se k ní vracet i v době, kdy už dítě bude umět číst. Tyto, můžeme říct  slabikáře, jsou doplněny krátkými veselými texty, nebo básničkami a děti je mají rády.

  Na knižním trhu jich najdete celou řadu, včetně slabikáře školního. My máme v knihovně dvě knížky, které jsme dostali, a proto už jsem další nepořizovala, ale viděla jsem v obchodě, že vycházejí čím dál hezčí knížky s abecedou. Nedávno jsme si půjčili v knihovně Šmalcovu abecedu a to je velmi povedená knížka. Nad "Školičkou", s opičkou Ofinkou, jsme s dětmi strávili hodně chvil, hlavně před spaním.

5. Ve věku 4-5let dítěte už byste měli začít i se čtením krátkých příběhů, které se budou postupně prodlužovat a komplikovat. Začnou se vám rozšiřovat možnosti s výběrem knih, od klasických pohádek, přes krátké či delší povídky, až k dobrodružným knihám a románkům pro holky.

 Knížku "Pohádky pro předškoláčky" právě čte můj druhý synek jako první čtení. Je v ní pět klasických pohádek ve zjednodušeném podání. Velké obrázky, a na každé stránce nějaká aktivita pro pochopení významu slov. Např. nahoru, dolu atd.      

Od pěti let věku dítěte bych vám ráda nabídla ještě pár tipů z naší české knihovničky:)

Knížky přibližující dětem historii. 









Komiksy o historii jsou velmi vhodné pro dvojjazyčné děti. Zjednodušený text a hodně obrázků je od historie neodradí.

Knížka"Cesty dětí do staletí"pomůže dětem pochopit historii a minulost v celém kontextu.

Klasické pohádky.

Klasické české pohádky by děti měly znát. Já jsem moc spokojená s knihou "Nejkrásnější filmové pohádky", která sice není tak vyjímečně povedená po grafické stránce, ale moje děti velmi zaujaly právě fotografie z filmů, které už viděly. Když si nějakou z pohádek přečteme, většinou si ji pak pustíme i na DVD.

Kniha od Lucie Lomové "Zlaté české pohádky" se u nás také čte pořád dokola.

Knížky vhodné pro rozšíření slovní zásoby


  K rozšiřování slovní zásoby jsou samozřejmě vhodné všechny knihy, ale ráda bych vám dala tip na knihy Terezy Říčanové.  Zabývají se  aktuálními tématy a jsou dětem velmi blízké i svým grafickým zpracováním. Ke knize "Psí knížka" jsou zpracované metodické listy na stránce české IBBY-Zlatá stuha.

  Ráda bych se připomněla i se svou knihou "Azurka a největší přání", kterou jsem psala speciálně pro dvojjazyčné děti tak, abychom si při jejím čtení  mohli vysvětlit různé pojmy a popovídat si o nových slovíčkách a tématech. Na knížku jsem již slyšela dobré ohlasy od mých přátel a velmi se líbila mým dětem. Dostupná je i na největším českém prodejním portálu Kosmas v elektronické verzi. 

Příběhy z televizních pohádek a večerníčků.

  Příběhy z večerníčků se dají krásně doplňovat s televizními pohádkami. My jsme si velmi oblíbili knížku "Krysáci", a to ještě dříve, než jsme poznali tento nový večerníček. Druhý díl příhod ze smetiště jsme si potom s radostí dokoupili na výstavě v létě v Táboře, která byla věnována právě krysákům.

Dobrodružné a záhadné knihy.

Právě čteme knihu "Strašidlář", kterou nám poslal jeden náš moc hodný známý ze Šumavy. Je to kniha spíše pro pokročilejší posluchače. Musím ještě dětem některé případy, co se "doopravdy staly", dovysvětlovat, protože se v příběhu ztratí. Neskutečně je ale toto téma zajímá.

Z naší knihovničky u české babičky bych vám určitě ještě doporučila alespoň tyto knihy: 

Pipi Dlouhou punčochu od Astrid Lingrenové (a všechny její další knihy), Ferdu Mravence od Ondřeje sekory, Vítka od Václava Čtvrtka, nebo třeba Klapzubovu jedenáctku od Eduarda Basse.

 Knížek je hodně, výběr je veliký :) 

Snad jsem vám dala alespoň nějaký dobrý tip na knihu,  která se bude dobře hodit do vaší dětské knihovničky.

M.

V Čechách se dětem pofouká kolínko...

   Knížku "Adam a koleno" z nakladatelství Baobab jsme si přivezli už vloni, ale občas se k ní rádi vracíme. 

V Itálii se na kolínko nefouká a nikdo to tu nezná, ale my víme své. Takové pofoukání bolavého kolena moc pomůže, když máte smůlu a náhodou si kolínko rozbijete.

 Ví to i Adam, hrdina příběhu. Jenže Adam je zrovna sám a na kolínko se napřed musí podívat. To co uvidí, když odhrne nartženou látku, je velmi velmi zajímavé..

  Děti se díky této knize naučily slovíčka jako je taburetka, trojnožka, nebo štokrle. 
Gio /7/ jí celou přečetl už i sám, a dokonce se inspiroval k vytvoření veselého talířku.

 Dala jsem mu mrkev, zelí a sýr a vznikl z toho krásný netopýr.

"Adam a koleno" je malá knížečka, která není na první pohled úplně krásná růžovoučká, ale  vzbudí v dětech zvědavost a tvořivého ducha.

M.