6.12.2011

Dnes se mi stalo opravdu něco velmi zvláštního.

Mám sousedku, která už mě několikrát během léta zvala na kafe, nebo na něco do cukrárny. Nikdy jsem její pozvání nepřijala, protože nebyl čas. Hrozně zvláštní, jdete okolo cukrárny, kde sedí několik lidí z vašeho domu na lavičce, slušně pozdravíte a paní hned vás zve do cukrárny, když vy jen procházíte. Už mi to bylo i několikrát blbé zase odmítnout, ale vážně nebyl čas. To, jestli si s ní mám o čem povídat, se už po tolika pozváních stalo bezvýznamným.

A dnes opět se to stalo. Stála jsem před jinou cukrárnou, když tu paní prochází. A já, slušně jako vždy pozdravím a ona jestli mě může pozvat na kafe. A já zrovna vážně mám čas a tak si řeknu: " Ok, udělám jí radost. Pár slov s ní prohodím a bude to dobré." A tak souhlasím a pozvání přijímám.

Vstoupíme dovnitř a ona se ještě ptá: "Pro vás cappuccino a pro dítě co? Cornetto? Tak jo, ano cornetto", odpovím a ona ještě jestli dva ty croissanty, nebo jeden. A já že jeden, pro to dítě teda.
A ona jde ke kase, objedná ty dvě věci, zaplatí a odchází. A já na ní ještě překvapeně: "a vy? Vy si nic nedáte?" 
 A ona: Ne, já kafe nemůžu, já ráno jen čaj! Arrivederci!" a vážně odejde.

A já tam stojím, jako blbec. Jako někdo, kdo nemá ani na kapučíno a musí se nechat zvát od kolemjdoucích. Je mi líto hned vypadnout, když to ta paní, moje sousedka, už zaplatila pro mě. Počkám a kapučíno do sebe hodím z povinnosti a o ten croissant si už ani neřeknu a padám celá v šoku pryč.

Doufám, že alespon jí jsem udělala pro jednou radost, ale víckrát už vážně nemám čas!

By google translate:

Today happened to me something very special indeed.

I have a neighbor who had me several times during the summer invited for coffee or something to the candy store. I have never accepted her invitation, because there was no time. Very strange, you go around the patisserie, where several people are sitting in your house on a bench, politely greet a lady now invites you to the candy store when you are just browsing. Have I been stupid a few times again refuse, but I really was not time. Whether with her about what I am talking with you after so many invitations has become meaningless.

And today it happened again. I stood before another sweet shop when the lady goes through. And I, as always politely greet and if she can invite me for coffee. And I do not really have the time and so I say, "Okay, I'll make her happy. A few words with her and I say, it will be good." And so I agree and accept the invitation.
We enter in and she still asks, "For you  cappuccino and for the kid what? Cornetto? Okay, yes Cornetto", and she even answer if the two croissants, or one. And I'm the one for the baby then.
And she goes to the counter, ordered those two things, pays and leaves. And I'm still surprised at it, "and you? You do not give you anything?" And she: No, I can not coffee, I am just tea! Arrivederci! "And really goes!

And I'm standing there like an idiot. As someone who does not have the cappuccino, and must be inviting passers-by. I'm sorry just fall out when the lady, my neighbor has already paid for me. I'll wait and cappuccino to throw himself from the obligation and the croissant can not even say I fall and all the shock away.

I hope at least I did it for fun once, but several times I really do not have time!