Angličtina

Anglicky jsem se učila snad vždycky. Asi tak od sedmnácti. Naše paní češtinářka se velmi rychle zaškolila i na angličtinu. Nějaké to slovíčko a je hotovo. Pak s nějakou přestávkou jsem si zakoupila  učebnici -- ANGLIČTINA ZA TŘI MĚSÍCE-- a možná později i tu pro samouky.
Pak ještě kurs -Easy English- vycházející coby časopis. V práci jsem se musela naučit nejnutnější slovíčka pro obsluhu anglicky mluvícího zákazníka v obchodě. O pár let později mi umožnili pracovní minikurs, pro který jsem si musela zakoupit učebnici -Headway-.

Ani se všemi těmito učebnicemi jsem po deseti letech své praktické jazykové dovednosti a znalosti moc neprohloubila. Proto jsem se rozhodla zaplatit si soukromě konverzační kurs. Jednu hodinu týdně jsem věnovala anglické konverzaci. Bez učebnice a jen povídat a povídat, postavilo moji angličtinu trochu na nohy. Další korespondence v práci a s mým budoucím manželem za pomoci nástrojů oprav v outlooku mě posunula i do oblasti trochu psaní.

Copak ale ted dělá ta moje slavná angličtina do které jsem už tolik investovala ? Nedělá nic moc, skoro jako by nebyla. Musela ustoupit před jiným jazykem, který nutně potřebuji - italštinou.

 Jenže si uvědomuji, že pokud budu chtít najít dobrou práci, budu potřebovat oba dva jazyky. A nebo ještě lepší, budu potřebovat všechny tři jazyky. Je čas pustit se do práce! Směle jsem si napsala název blogu ve třech jazycích, odhodlaná pečlivě všechny článečky přeložit bez použití automatického překladače.

Musim se ale přiznat, to je pro mě opravdu nejenom velký, ale i těžko dosažitelný cíl.
Náročný nejenom na mě, ale také hodně na můj volný čas.

Mám za sebou 20 let experimentování s učebnicemi, biflováním slovíček a umělou konverzací a je pro mě těžké přečíst si novinový článek. A co hlavně nechce se mi mluvit. Jako kdybych ten jazyk nechtěla akceptovat, jako kdyby se mi nelíbil.

Rozhodla jsem pro tentokrát to zase zkusit jinak. Angličtinu si oblíbíme spolu s dětmi a postupně si na ni budeme zvykat. Stejně se ji jednou budou muset učit ve škole. Budeme jí žít a postupně jí zařadíme do svého života. Možná se mi podaří, sednout si sem za čas k blogu a během pùlhodiny, kterou mám právě ted k dispozici, napsat něco smysluplného a ještě to bleskově přeložit i pro ty co česky neumí.

Začali jsme zpívat písničky z YOU TUBE. Jenom pro zábavu. Už jich umím několik a bez biflování.

A hlavně děti písničky moc baví !

Tak čau. Moc zdravím.

M.