Jak jsme na tom. ciao Italia

Strávili jsme šest týdnů v České Republice. Podívala jsem se pravdě do očí co se týká našich jazykových znalostí, viděla se s pár přáteli, užila si rodičů, prostoru a vzduchu, který český venkov nabízí. Bylo to moc hezké. Ostatně jako vždycky ! Doma.

Česky mluví F. docela dobře a hlavně co je důležité, snaží se a je to pro něj přirozené. S vyjadřováním má ale trošku potíže, je třeba si to přiznat. Má nějaká slova, která používá pro obě řeči zároven a co se mu stává, chce toho říct více, než dokáže. Má v hlavě představu o tom, co chce říci a hledá slova, formu, přemýšlí a zasekne se.  Celkově  pro něj není problém změnit zemi, posunout se o půl Evropy, změnit jazyk, prostředí, klima a stále se cítit a chovat přirozeně, jako doma. Myslim, že u něj jsme přešli z období, kdy jsme rádi, když mluví jakkoliv, do období, kdy už by jsme měli jemně  pilovat a vylepšovat, to co říci umíme, aby to co řekne, bylo gramaticky správně. Ale jenom jemně, aby jsme se nedostali do zbytečného stresu.

Přes to, že se mu v Česku líbilo už se ke konci těšil domů, Itálie je jeho momentální hlavní domov. Pro mě už skoro také,  jenom ty návraty. Vždy mi týden trvá, než se srovnám.

Tentokrát mě docela rozhodila školka. Skočili jsme rovnýma nohama do školního roku a pro mě možnost srovnání, jak to chodí v Čechách a pak tady v Itálii ve školce, dostávala do vývrtky.

V italské školce jsou o polovinu, ne-li víc, menší třídičky. A žádná hříbečková, nebo jablíčková. Prostě A, B, C to už přeci nejsou žádné jesle. Ve školce se nespí a děti musí odpočívat hlavou na lavici. Taktéž chybí určená plocha, kde by si mohli hrát na zemi. Děti se nepřezouvají, nemají ani šatničku a pokud si hrají na zemi, tak na špinavé podlaze. A po obědě nelze dítě vyzvednout, jen ze zvášt vážného důvodu. Odchod danný nějakým nařízením státním je až ve 14,30 nejdříve. Další možnost je pak v 16,00.

Z hlediska vybavení školky je ta naše italská školička mnohem prostější. A pak je žádoucí ze strany školky nechat tam dítě co nejdelší dobu. Děti nechodí na žádné procházky, jenom je na chvíli vypustí na dvorek. Zato hodně kreslí a pořád kreslí.

Naše paní učitelka po prvním týdnu už chybí a každý den s dětmi pracuje místo ní, nějaká jiná paní zástupkyně, každé dva tři dny jiná. Když vedu F. ráno a vidím tam zase někoho jiného, podotýkám neznámého, nejradši bych ho vzala domů hned. Ale musí si zvykat. Tak to je !

Útěchou mi musí být, že přes to, že se mu ráno někdy nechce a při loučení je smutný, pak ho odpoledne nacházím docela spokojeného. A ve školce alespon  dobře vaří a moc tam F.chutná !
Jenom systém odhlašování obědů neexistuje. Jednou přihlásíte dítě na obědy a musíte platit, i kdyby tam celý měsíc dítě nešlo. Je ještě možnost odhlásit obědy úplně, ale to už zase pak nemůžete během celého roku změnit. Tak si vyberte !

M.