Podzimní vzpomínání

   Dnes nás čekají domácí úkoly z českého jazyka.  Já jsem úkoly neměla nikdy moc ráda. Nejsem sama. Děti je většinou také nemilují. Můžu říci, že to platí ve všech jazycích nastejno. Ale snažíme se. Přes týden italské, na sobotu české. Naštěstí pro nás mluvená čeština není takový problém, jenom ta gramatika! V italštině se tvrdé y vyskytuje jenom velmi zřídka u cizích slov, a proto máme tendenci psát všude měkké i. I když jsme s F (9), už snad stokrát, probírali tvrdé souhlásky H,CH,K,R,D,T,N. Psát všude měkká je prostě jednodušší. 

   V italštině se naopak vyskytuje mnohem více zdvojených souhlásek. S nadsázkou můžu říct, že to je v každém čtvrtém slově a někdy hned dvakrát. Například v takovém aktuálním slovíčku nachlazení = raffreddore. Italové jsou na správné vyslovování dvojitých hlásek velmi citliví, hlavně učitelky. Taky  všude píší zájmena. „Ten pes tu kostičku snědl v té mističce.“ Asi takhle. Jakmile zájmena nepoužíváte ve větší míře a správně, je hned jasné, že jste cizinec a to ještě navíc k tomu z východu. To jenom abyste si mohli představit, jak nás nový školní rok krásně zaměstnává. Mladšímu G.(7) se ale líbí ve všech školách. V české i v italské. Staršímu F. (9) o trochu méně. A já, já vzpomínám na prázdniny.

   V Čechách bylo krásně, jako vždycky. Kluci si stvrdili přátelství která doma měli už od loňska a užili si prázdnin jak se má. Až, opět, na italské úkoly, které jsou v italské škole tradicí a vyžadují, věnovat se učebnici každý prázdninový den, alespoň půl hodiny, po dobu dvou měsíců.

   Kluci se česky domluví úplně bez potíží a mohou navazovat vztahy s okolím nezávisle na mně. To je moc fajn hlavně pro ně, a pro mě nakonec taky. Nemusím nic překládat :)

   Letos jsem na léto naplánovala návštěvu Českého Krumlova. Už na jaře jsem zakoupila vstupenky na divadelní představení pro děti do otáčivého hlediště v zahradách krumlovského zámku. Ani já jsem tam nikdy předtím nebyla a zajímalo mě jak divadlo funguje a jaké bude představení. Hráli: Barona Prášila. 

  Chtěla jsem kluky na představení trochu připravit předem. Aby Barona Prášila kapku poznali a mohli představení lépe pochopit. Zalovila jsem ve své dětské knihovničce a našla jsem v ní knížku: „Baron Prášil“ s krásnými obrázky od Cyrila Boudy. Knížka je na čtení docela těžká, jsou v ní i veršované pasáže, ale klukům se zalíbila a chtěli ji číst. Tak jsme četli. Pomalu ale jistě. Baron Prášil je téma spíš pro kluky, protože pořád střílí a loví a zápasí. To jsou ty správné chlapské akce.

   Divadelní představení bylo úžasné. Opravdu. Nepřeháním. Byla jsem zvědavá jak bude zpracované a jestli děti zaujme. Začalo tím, že se s námi diváky celé hlediště otočilo jak na kolotoči a na balkoně budovy z druhé strany začala hrát kapela. ŽIVĚ. Takový malý koncert: saxofon, kytara, bicí, paráda! Obdivovala jsem celý ansábl. I ty nejmenší roličky zahrály herečky s vášní. Potočili jsme se a užívali si příběhu, veselého a bláznivého, se šťastným koncem. Když představení, po hodině a půl, skončilo, můj mladší syn brečel, že ještě nechce aby byl konec. Kdybych byla dítě, brečela bych taky a chtěla pobýt v hledišti ještě aspoň chvilku, jak se mi to představení líbilo!

  V Česku se přes léto pořád něco děje. My jsme využili akci věnovanou olympiádě a zajeli se podívat do olympijského parku na Lipně, kde si šli kluci sami domluvit plážový fotbálek. Po zápase dostali medaile a diplomy a byli náramně spokojení. Dál si v parku vyzkoušeli box a kanoi a další sporty.  

  Stejné to pak bylo na kulturní akci v Táboře „Komedianti v ulicích“, kterou každé léto pořádá město. Šńůra  divadelních představení různých souborů v historickém centru města. Od oběda až do noci. Taky se nám domů nechtělo, ale po pětihodinovém komediantském maratónu už jsme byli přeci jen unavení.

  To byl jenom malý výčet z toho, co jsme přes prázdniny podnikli. Jak se ale říká v Čechách: „Nemůže být pořád posvícení“ po několika týdnech jsme se museli vrátit zpátky do Itálie.    

         Odváželi jsme si spousty vzpomínek, fotek, dárečků, česnek z tatínkovi zahrady…

...a taky deset výtisků mé knihy, kterou jsem původně začala psát pro své děti a pak mi dala tolik práce, že by byla škoda nechat si jenom tak doma pro sebe. (Rozhodla jsem se ji vydat a věnovat dětem ze sobotní české školy. Za to, že se věnují škole i šestý den v týdnu si dárek zaslouží. Kniha je ale určená všem dětem, klukům i holkám. Najdete ji: zde tištěná, zde-elektronická)

  Jinak s podzimem, jak už jsem psala v úvodu, máme na programu zase jenom školu a školu a úkoly a úkoly a možná, občas, vzácně i něco jiného.

  Takové melancholické že ?! Jenže o tom podzim tak trochu je…

M.