Dva Jazyky - Jak jsme na tom 7 a 4,5 roku

Jak jsme na tom s jazyky ? Půlka školního roku v italské škole za námi a je to znát.
Děti mezi sebou mluví víc italsky. Velmi nám pomáhá sobotní česká škola. Ty pravidelné čtyři hodiny týdně jsou pro další rozvoj dvojjazyčnosti u našich dětí velmi významné. S F. /7/ je to momentálně o mnoho lehčí. Mluví česky dobře, a máme spolu hezký český vztah. Ted se učí česky i číst a pravidelně před spaním čteme ve slabikáři. Někdy třeba jen pár slov, když je unavený, ale hlavně alespon něco  na každý den, aby jsme tu pravidelnou chvilku  neztratili a zároven se nám to nezprotivilo. 
S G /4,5/ je to momentálně horší. Nerada bych skončila u pořekadla, že první dítě mluví druhým jazykem dobře a to druhé už hůř a dál to pokračuje dalšími dětmi, co mluví méně a méně.
G. si udělal své zjištění / jak jsem psala v minulém příspěvku/, že mluvím také italsky a poslední dobou se na mě obrací jen v itaštině. Nechtěla jsem mu lhát, když se mě ptal. Vždyt je to jasné, že mluvím i italsky. Jenže jak jsem mu to sama potvrdila, tu češtinu najednou ut'al. Navíc se musíme dočasně postarat i o italskou babičku a já tím pádem musím doma mluvit s dalším člověkem itasky navíc. To je velmi znát. Těšila jsem se na vánoční prázdniny, plánovala jsem si jak češtinu posílíme a moc mi to nevyšlo.
Jediné co mi zbývá je i nadále se snažit. Mluvit, mluvit a mluvit na G. česky. I to ale na něj momentálně  nezabírá. Mluví na mě stále italsky a žádné fígle mi nezabírají. Je to taková, řekla bych, trošku česká krize s Giovikem u nás doma.
 Důležité je, myslím, zachovat klid, nenutit, ale také nedopustit, aby naše konverzace celá spadla jenom do té italské. A na to musím stále myslet. Vrátit se k češtině někdy, později, by bylo mnohem těžší. I tak to není úplně lehké a v mnoha rodinách se to stává. Postupně a pomalu se menšinový jazyk začne opouštět a vztratí se úplně.
Stále před spaním čtu české pohádky,  včera jsem si prosadila film - S tebou mě baví svět - a posadila před něj i italskou babičku. Moc tomu chudák nerozuměla a stejně jsme jí nějaký stručný překlad museli udělat a opět jsem u toho  byla nucená mluvit italsky.
Jak říkám - snažím se a doufám, že spolu s českou školou se G. zase tak pěkně se mnou rozmluví, jak tomu bylo, když jsme se vrátili z prázdnin.

M.