Příští rok nás čeká první třída va škole. Děti mluví čím dál víc oběma jazyky. Podle toho jak potřebují. Ted musíme základy co nejvíce rozvinout. Prohloubit slovní zásobu a zakotvit gramatiku. Jazyky si nepletou a přestože přehodí nějaké slovíčko z druhého jazyka, bezpečně rozeznají jeden jazyk od druhého.
Musím si přiznat, že F. je ve svých 5,5 letech je před svými vrstevníky stále zdánlivě pozadu. Co mu nechybí je chut do mluvení. Mluví a mluví, ale někdy potřebuje k vyjádření mnohem víc času. A pak dělá i gramatické chyby. Víc v italštině, než češtině. V tom mě školka zklamala. Čekala jsem, že se budou více dětem, co se jazykových dovednosti týče, věnovat. Nevím jestli je můj syn tak málo komunikativní, ale za dva roky mi nevyprávěl žádnou říkanku, ani nezazpival pisničku, kterou by se ve školce učil. Na závěr školniho roku měli sice besidku, ale bylo to o cvičeni na hudbu puštenou z přehrávače. Stejně u angličtiny, kterou měli jednou týdně. Uvítala bych raději, kdyby se za celý rok naučili jednu písničku nazpamět, než cvičení podle přehrávače. Pokud to budu chtít brát pozitivně, alespon měli příležitost se trochu seznámit s další řečí, to je asi vše, co si z angličtiny odnesl.
Do italštiny se nám se školkou zamíchal i místní dialekt a F. používá ruzné nesprávné výrazy co kde pochytil. Doufám, že to odezní s jeho nástupem do školy, kde se jim paní učitelka bude více jazykově věnovat. A hlavně sama bude používat spisovnou italštinu.
´G. bude se školkou právě začínat a raději jsme školku změnili. Nemám sice uplnou záruku, že to bude lepší, ale mám alespon naději. Ten ve svých 3 letech hlavně opakuje po bráškovi a mluví v jednoduchých větách, které mu nějaké zvláštní potíže nedělají.
Co dělá potiže staršímu F. v české gramatice, je souvěti. Souvěti hlavně podminkové, kde je nutné použít - Když, až, kdyby, jestli . Napr větu : Když mi nepujčis hračku, nebudu si s tebou hrát. Řekne F. : llll nepučiš mi hračku, nebudu si hrát. Jak se nemůže vymáčknout začne opakovat LLLLL a hledá v paměti danné slovo, nebo jeho tvar. Příslovečné určení místa mu také občas vypadává. Chce něco vyprávět a nejde mu to tak hladce.
Co dělám je, že ho opravuji. Opakuji po něm větu někdy i několikrát správně. Ne uplně pokaždé, ale snažím se se na něj soustředit, když vypráví. A někdy je to docela náročné. Nechci ho tím samozřejmě otrávit, ale jen tak to, myslím, také nemůžu nechat být. Hlavně to LLL potřebujeme, aby někam zmizelo.
Musíme ty hlavičky namáhat. Už jsem se naučila brát pozitivně ten fakt, že slýchám i od okolí konstatování, jak se nase děti namáhají, když něco vypráví.
Hodně mi pomohl jeden příbuzný, když jsem mu o tom starostlivě vyprávěla. Řekl mi, "To je dobře, že se namáhají. Jednou ve škole v pokročilejším ročníku jim toto mentální cvičení bude ke prospěchu."
M.
Nessun commento:
Posta un commento