Multikulturní laboratoř

Dnes jsme měli ve školičce multikulturní laboratoř. Znělo to pěkně.

 Musim říct, že se nám poslední dobou ve školce líbí víc. Je to tím, že F. už má několik velkých kamarádú. A také tím, že jedna paní učitelka se cítila špatně a je dlouhodobě nemocná a místo ní přišla jiná moc sympatická o hodně mladší paní učitelka. Ta si místo kritiky co nám nejde, nebo jsme pomalí, všímá spíše toho co nám jde a v čem jsme dobří a najednou to funguje. A nemá falešný úsměv. A je pořád upřímě milá.

Laboratoř, mluvilo se něco o pizze, jsem si představila tak, že děti budou něco dělat asi tu pizzu.
Nebylo to tak. Schůzka byla spíš pro rodiče a měla jim nenápadně podsunout, aby s dětmi chodili do veřejné knihovny. Pro děti je důležité číst i nové autory, kteří se přizpůsobují době. Znát jen -Pohádky bratří Grimmů- už prý jaksi dnešní generaci malých dětí nestačí.

 S tím souhlasím. Čím víc pohádek budou znát tím lépe.

Nebyla bych to ale já, aby se mi něco nelíbilo.

Vybrali jednu knížku na ukázku. Zkráceně : příběh ve kterém symbolicky místo panáčků zastupují barvy. Žluté a Modré dítě se skamarádí tak hodně, že se stanou oba zelenými. Jenže rodiče je pak doma nepoznají a nechtějí je. Až v okamžiku, kdy začnou brečet a vybrečí tu novou barvu navíc, dostanou nazpět svou původní barvu a rodiče je přijmou zpátky. Pak rodiny zjistí, že i jiné rodiny mají jiné barvy a je to zábavné. Když jsou spolu, smíchají se všechny barvy dohromady a vznikne z toho smíchaná barva. Pak, až doma se zase všichni vrátí do své původní barvy.

Po efektivním odvyprávění za pomocí malování toho barevného příběhu a promítání celé akce na plátno, přišla na řadu společná workshop práce. Na velký kus folie měli rodiče obkreslit fixkou své děti. Pak se zvedla folie děti si pod ní vlezly a rodiče s ní mávali a děti se výborně bavili, pod tou vydouvající se folií, dokud ji úplně neroztrhaly.

Mě se ale na tom příběhu něco nelíbilo . Proč musí děti brečet, když se vrátí domů, po tom co strávili čas s jinak barevným kamarádem ? A proč musí nutně všichni měnit barvy, když si hrají všichni spolu ?

Nevím, kdybych byla domácí, připadalo by mi to jako úžasná akce. Je pravdou, že společnost se mění a je nutné ji nějakým způsobem v té změně vést. Já jsem se cítila v tu chvíli spíš jako ta jinak barevná. Tím nechci, ale říct že špatně, ostatní rodiče mě už znají a chovají se všichni bezvadně.

Jenom nějak mi to téma asi nesedělo.

Mojí otázkou je, jestli zrovna tahle pohádka a tahle její simultace nemá spíše opačný vliv. Asi je to opravdu pohádka pro dospělé a laboratoř, ač se zdála být ukázkou aktivit co dělají dětičky ve školce, byla určena pro jejich rodiče. Dětem ve školce je úplně jedno jakou má kdo barvu, pokud neslyší nejapné poznámky od dospělých a nepřijmou tím jejich chování.

Celkem se všichni dobře bavili, ale mě ještě vadili ty boty. To by vám taky vadilo NEPŘEZOUVÁNÍ SE -  před školou psí hovna a pak všichni na tu folii v těch botech a děti pod folii v botech a mávání s tou folii špinavou od těch bot. Ale TO UŽ PROSÍM berte jen jako technickou poznámku. 

M.